|
Mám 16 a nechcem už ďalej žiť!
|
anonymka1234 - 15.3.2011 10:49:13
Môžem sa aj ja podeliť s kúskom svojho problému? Mám doma zdravých a milujúcich rodičov. Ja som zdravá mám v živote všetko čo potrebujem, ale aj tak už nemám chuť žiť a prečo? Škola! Ked som nastúpila na strednú bola som so svojou najlepšou kamarátkou, poznali sme sa už strašne dlho. Spočiatku bolo všetko fajn, ale potom sa stala taká vec, že ona si našla v triede inú kamarátku a ja som zrazu ostala sama ako prst a zažila som ten hnusný pocit osamelosti, že som proste sedela v lavici a pozorovala skupinky okolo seba a došlo mi že nikde nepatrím. Že nemám žiadnych priateľov a tento fakt ma zlomil natoľko, že mna už nebaví nič, ani žiť. Robí mi neuveriteľné problémy ráno vstať a ísť do školy, ked viem že sa mi tam zase budú za chrbtom smiať a budem tam sama sedieť. Poprípade plakať na wc-ku, už veľakrát ma napadlo že by bolo proste najjednoduchšie to ukončiť. Skočiť kdesi pod vlak ked by som aj tak nikomu nechýbala. Jediné čo mi v tom bráni sú moji rodičia, zabilo by ich to keby sa mi niečo stalo, ale ja už nemám proste sily ísť ďalej. NEVIEM ČO MÁM ROBIŤ? Som na dne!
|
Odpověď zdravotníka na dotaz: Mám 16 a nechcem už ďalej žiť!
Tento pocit som zažila aj ja. Je to nepríjemné a smutné a v niektorých triedach by sa dalo povedať, že sa jedná až o mobbing. Spolužiaci dokážu byť riadne protivní. Na druhej strane máte možnosť prejaviť svoju jedinečnosť a odvahu urobiť niečo, čo Vaše spolužiačky nedokážu. Hľadať si kamarátstva mimo školy. Rozvíjať sa mimo školy. Treba však dodať, že čím viac ukážete svoju samostatnosť, tým väčšiu závisť vzbudíte v triede. Ja som začala chodiť na jazykový kurz, hrozne ma to nebavilo, ale zoznámila som sa tam s jedným fešákom a potom som sa vždy tešila ako rýchlo ubehne škola a budem s ním. Ja verím v to, že každý človek má svoju úlohu na tomto svete a treba si počkať na to, že aká je tá Vaša. Aj keď teraz sa trápite a je Vám hrozne smutno. Kľudne sem ešte napíšte ak budete ešte mať hocijakú otázku alebo budete chcieť len tak niečo napísať.
|
Odpovědi návštěvníků stránek:
15.3.2011 12:25:39
Ahoj, nejsem psycholog, takže jediné, co ti k tomu můžu říct, je vlastní zkušenost. Moc dobře jsem věděla, co to znamená nikam nepatřit, o osamělosti toho vím sama dost. V tvém věku jsem bojovala s mnoha podobnými myšlenkami. Nakonec tohle u mě vyřešilo právě odstěhování se od milovaných rodičů, tenhle pocit sebepodceňování zmizel ve chvíli, kdy jsem začala být "sama za sebe". Prostě jsem se rozhodla vzít život do vlastních rukou a určila jsem si priority, chtěla jsem vystudovat školu, stanovila jsem si cíl. Začala jsem si hledat koníčky, věci, co by mě bavily. Postupně jsem přišla na to, že miluji módu, naprosto jsem se jí oddala a najednou se v mém okruhu začali objevovat lidi, kteří rovněž milovali módu, měli jsme společná témata a začala se utvářet přátelství. Začala jsem hodně i cestovat, což mi dalo velkou sebedůvěru, když jsem se "otočila" za sebe, viděla jsem, co jsem všechno zvládla a překonala a to mi dalo vnitřní sílu zvládnout mnoho dalších věcí. Časté střídání zahraničních škol mi umožnilo naučit se přístupu k různým typů lidí a velké společenské toleranci. Později jsem už zpět v české republice začala ještě tančit a upřímně řečeno, myslím, že sport je velice mocný co se týče přátelství, neboť společný cíl lidi sbližuje. Uvědom si, že jedna slečna v jedné škole není tvůj život, dobře, řekněme, že ve škole ti to neklape, pravděpodobně i pro tvé nízké sebevědomí, to lidé jednoduše vycítí a pak není problém být terč. Zkus si najít svůj okruh mimo školu, začni navštěvovat hodiny tance, malování, cokoli, co ti bude blízké, jsi mladá, máš tolik možností a bezesporu i talent. Neomezuj se jen na jednoho člověka, "tam venku" je velké spektrum různých typů lidí, kteří tě mohou v životě obohatit, jen se nesmíš bát a musíš si věřit. Není nic lehčího, než se zavřít před světem a užírat se vlastní vinou. Vem svůj život do vlastních rukou a to nejhezčí teprve přijde, buď si jistá a neboj se!
15.3.2011 12:28:32
Nad samovraždou ani nerozmýšľaj, takéto veci sa dajú riešiť aj úplne inak. Mala by si to povedať doma rodičom a ísť aj za triednou učiteľkou, aby sa to začalo nejako riešiť. Buď tvoji spolužiaci dostanú rozum alebo skús popremýšľať nad prestupom na inú školu. Existuje naozaj veľa riešení, neboj sa. Samovraždou by si aj tak nič nevyriešila, trápili by sa len tvoji rodičia.A nad tou "kamarátkou" si nelám hlavu, zrejme to nebola pravá kamarátka, neboj v živote stretneš ešte veľa ľudí aj dobrých aj zlých. Poprípade skús skočiť aj za psychologičkou, určite by ti pomohlo aj porozprávať sa s ňou o tomto všetkom.
15.3.2011 12:34:54
No, upřímně řečeno, i když ti to teď tak nebude připadat, tak všechny tyto věci jsou dobré zkušenosti a zocelí tě. Já osobně bych nad změnou školy neuvažovala, zkusila bych se s tím poprat. Totiž, před problémy člověk nikdy neuteče, je lepší je zkusit řešit. Učitelce to rovněž můžeš říct, třeba tě podpoří, ale hlavní úkol pro tebe bude se s tím poprat. Ostatně nevím, jak vážná je tvá situace, ale z toho co píšeš, bych se nevzdávala tak rychle. A mimochodem,jak už bylo řečeno, určitě to prober s rodičema, psychická podpora doma je velice důležitá:)
15.3.2011 12:53:40
Ďakujem vám všetkým:)Nozaj to pre mňa veľa znamená, že sa ma snažíte podporiť a poradiť mi.Čo sa týka tých záujmových vecí, ako je šport a podobne s tým mám naozaj len dobré skúsenosti. Chodím aj do jazykovej školy a musím povedať, že tam žiadne podobné problémy nemám. Mám tam svoje kamarátky, s ktorými si rozumiem a ktoré ma vždy podporia :) Horšie je to už v škole. Problém je hlavne v tej neviem či sa dá povedať bývalej kamarátke, pretože sama neviem na čom sme. Nechápem prečo sa zrazu po toľkých rokoch obrátila proti mne. Veď sme si boli ako vlastné sestry. A ja proste nedokážem zo dňa na deň zabudnúť na človeka. Každý deň sa cítim ako keby som chodila po škole bez ruky. Akoby tým, že som stratila blízkeho človeka, kamarátku, ako by som stratila aj kus zo seba. Aj keď toto píšem sa mi tisnú slzy do očí. Neviem si predstaviť ani o jeden deň viac strávený sama v lavici a pozorovaním spolužiakov, ako sa smejú a rozprávajú. Mnoho krát ma napadlo, že by bolo jednoduchšie už sa ďalej netrápiť a skončiť to. Ale rodičom to urobiť nedokážem. Na to ich priveľmi ľúbim. A čo sa týka toho odsťahovania, keďže mám 16 rokov, tak skoro sa mi to asi nepodarí.
15.3.2011 13:42:23
Ziadna samovrazda, skola trva len par rokov, potom pride praca popripade vysoka skola zase si najdes dake ine kamosky, kamosov, priatelov, lasku. Ja tiez na zakladnej som bol oblubeny bolo vsetko super, zrazu na strednej nuda, kolektiv bol otrasny, nehodili sme sa k sebe, nechcelo sa mi tam ani chodit. Aj ja som v tvojom veku casto myslel na samovrazdu, ale to bola len blba puberta ktora odznela, teraz momentalne na samovrazdu nikdy nepomyslim, milujem svoju mamu, milujem svoju priatelku, milujem zivot, je to to najlepsie co moze byt. Este ta toho vela caka, mozes este skvele veci zazit, zivot je len jeden tak ci je uz taky alebo onaky vazme si ze ho mame. Samovrazda??? NIKDY!!!
15.3.2011 13:53:46
Ahoj, odstehovani ti pochopitelne neradim, jen hralo velkou roli v mem zivote a ve vsem, co mi prinesl, proto jsem tento podstatny fakt zminila. A tvoje trapeni s kamaradkou chapu, je to proste blizky vztah, ktery se bez vetsiho duvodu hluboce narusil a ty nevis, co ted s tim. Trosku bych to prirovnala i ke ztrate partnera, ono nezalezi az tak moc na typu vztahu, jako na jeho hloubce, jednoduse se vyrovnavas se ztratou a nejlepsim lekem je to prazdne misto nahradit, nebot tva pritelkyne si pravdepodobne nezaslouzila takovou lasku z tve strany, jak se ji dostalo. Ostatne, nikdo nevime, co se ji honi v hlave, ale neboj, cas vsechno zpravi. Urcite si jednou o tom vsem promluvite, ted jste obe ve veku, kdy clovek prochazi vyraznymi zmenami, ktere silne ovlivnuji jeho chovani a jednani. Zatim si buduj pratelstvi s jinymi lidmi, venuj se svym konickum. Kdyz te prepadne "sebevrazedna nalada" zkus se z toho vyzpivat, vymalovat, bez si zabehat, jednoduse vyvin nejakou cinnost, v ktere se budes moci uvolnit. Je ti teprve 16, vsechno mas pred sebou:)
15.3.2011 13:57:45
My sme mali podobny problém s dcérou, keď začala chodiť na gymnázium, jej kamarátka čo s ňou išla do školy , si našla nové kamarátky, ona sa cítila odstrčená, začala si navrávať, že sa jej všetci smejú, že sa na ňu pozerajú, rozprávajú si o nej. Brali sme to iba ako pubertu, ale problémy sa začali vyostrovať, myšlienky a pokusy o sebevraždu a vždy hovorila, že to nechce spraviť, aby nám neublížila. Trvalo to celú školu, vyostrilo sa to na lyžiarskom zájazde a odvtedy to pravdepodobne odštartovalo chorobu, navštívili sme psychológa, potom psychiatra, začala chodiť do práce. Koľkokrát ráno nemohla vstať z postele, ísť do autobusu, nepomohli pekné slová, rozhovory a presviedčanie, stále mala v hlave len tú jej pravdu. Skončila na psychiatrickom liečení, niekoľkokrát, po skoro úspešnom pokuse o samovraždu zjedením tabletiek sme na tom boli i my psychicky špatne. Pomocou liečení a liekov sa z toho najhoršieho dostala, teraz musí brať lieky pravidelne, keď ich neberie, hned to na sebe ona i my vidíme, ked ich berie, je to dobré. Má priateľa a trojročného syna, vie tú chorobu ona i my pomenovať - maniodepresia a paranoidná schizofrénia. Boli to vtedy iba také hlúposti ohľadom kamarátiek a dospelo to do štádia choroby, ktorú sme zo začiatku nechceli priznat ani my rodičia. Nehovorím, že je to i Váš prípad, ale nemožno dávať na ľahkú váhu tieto veci, hlavne ked vidím vo Vašom príspevku, ako by to písala dcéra. Pritom bola veľmi obľúbená v škole, začala chodiť na vysokú školu, bola veľmi chytrá, ale tieto okolnosti ju doviedli do invalidného dochodku. Lieky berie pravidelne kvoli synovi, ktorý jej dáva teraz iné myšlienky do hlavy, zatial sa to dá, ale prežili sme toho veľa a kto tieto choroby nepozná, tak neuverí.Vyhrážky samovraždou,nož pod postelou, lano na zavesenie, bolo to hrozné. Nepodceňovala by som to. Prajem pevné zdravie a dufam, že nájdete východisko skorej ako neskoro, trebárs v láske. Ak by ste sa chceli niečo spýtať, napíšte.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog] - 19.3.2011 21:07:07
Vaša najlepšia kamarátka Vás zradila. Veď to je strašne bolestivé. Ale tu je vidieť rozdieľ medzi Vami a ňou. Vy máte potrebu si to vyjasaniť, ona nie, lebo Vás vymenila. Ona na to ešte nemá, aby Vás pochopila. Ale napriek tomuto nepríjemnému pocitu, samovražda by nič nevyriešila. Máte dve možnosti: nechať to tak a tváriť sa, že Vám aj ona je ukradnutá alebo prísť za ňou a povedať jej, ako sa cítite. Nečakajte však, že to pochopí, ale Vám sa možno uľaví.
14.9.2011 11:03:10
Mám pocit,akoby som čítala niečo,čo by som sama napísala.jE Až NEUVERITELNé žE Sú NA SVETE DVAJA LUDIA KTORí SA CíTIA ROVNAKO,SíCE V ROZDIELNYCH čASOVýCH úSEKOCH.jA SOM už totižto na vysokej škole,ale tento problém zo zaradením sa mám dodnes...dodnes nikam nepatrím a nemám chuť žiť.pýtam sa samej seba načo to je dobré ked si pripadám ako obyčajné nič,,,,tiež nemám chuť ráno vstávať a pripadám si ako taký parazit...lebo jediné veci ktoré dokážu vzbudiť moju chvíľkovú radosť je jedlo,horúca sprcha,a telka či internet.mám priatela ale aj s ním mám ten problém že on by chcel všade chodiť,športovať,no ja nemám nanič chuť...bojím sa že sa mi ešte ajn vzťah rozpadne----a fakt ma nič nebaví...tak čo máám robiť.....viem,asi mi nikto neporadí,ale neboj niesi sama...
Máte zdravotní problémy? Sdělte nám své příznaky - Pomůže vám naše poradna.
|
Diskuze: otázky a odpovědi, zkušenosti a poradenství k Mám 16 a nechcem už ďalej žiť! - Diskuze je prázdná – vložte svou zkušenost nebo vložte svůj dotaz jako první
Vaše zkušenost/Komentář/Dotaz týkající se Mám 16 a nechcem už ďalej žiť!
|
NEPOSKYTUJEME ZDRAVOTNÍ PORADENSTVÍ.
Naše online poradna je určena pro všechny pacienty,
užívající některý z léčivých přípravků, pouze pro obecné informační účely.
Poradna v žádném případě neslouží jako náhrada odborné lékařské péče.
Poradna pomáhá se správným užíváním léčivých přípravků,
odhalit vzájemnou nesnášenlivost léčiv, při snížení výskytu nežádoucích,
vedlejších účinků léčiv a jako osvěta a zdroj informací.
Pokud si myslíte, že potřebujete lékařkou pomoc, okamžitě zavolejte svého lékaře nebo vytočte číslo 155.
|
|
|
|
