|
Na samotě u lesa
|
dvorak - 4.8.2011 18:34:09
Dobrý den,ani nevím jak začít. Snad něco o sobě, je mi 27, jsem celkem pohledný "zdravý" muž s perspektivním zaměstnáním a ani o dívky jsem nikdy neměl nouzi. Ve společnosti jsem byl vždy oblíbený a nechybělo mnoho kulturního a sportovního vyžití. Můj problém začíná asi před pěti lety. Zemřela mi přítelkyně, víte taková ta láska co prý přijde jednou za život, nechci to tu rozebírat, prostě nehoda jakých je na silnicích denně stovky ale přesto, že jsem u toho nebyl, ani mi to nikdo nevyčítal a nedával za vinu, nikdy si to neodpustím. Pamatuji si že když se to stalo nevylezl jsem z domu asi půl roku, přestal jsem pít i kouřit a pomalu si uvědomoval co se stalo a rychle přstával chápat k čemu je vlastně život. Přestal jsem komunikovat se všemi přáteli a známimi a odstěhoval se na samotu kde bydlím jen se svým psem do dnes. To místo a nikdy nekončící ticho jen se zvuky přírody mě uklidňuje.A konečně k mému problému:1)nejsem schopen navázat kontak (já sám nikoho neoslovuji ale když někdo osloví mě, jsem většinou tak zaskočen, že jen vykoktám ano či ne, pokud oslovení neočekávám) 2)nechodím do společnosti (nevadí mi chodit denně do práce nebo účastnit se bčasných akcí kde mě nikdo nezná ale jakmile se mám ukázat před známímí radši zůstanu doma, obecně mám pocit že se na mě všichni dívají a šuškají si o mě ať už přijdu kamkoli) 3)nejsem schopen pohledu do očí (okamžitě uhýbám pohledem a co nejrychleji mizím z dosahu, pokud to nejde začnu velice rychle pociťovat silnou únavu) 4)vědět, že musím někde být určitý čas (cesta hr.dopr.prostředky, pracovní porady, nevyhnutelné "snobské" akce. hrůza, tep lva uprostřed lovu, sevřené hrdlo, rozklepaná kolena, studený pot po celém těle, minuty jako hodiny a jediná tužba, jen malou chvíli toho překrásného ticha a samoty).Podotýkám, že dřív mi nic z toho problém nedělalo až v posledních letech.Takhle jednou do měsíce mám slabou chvilku a v sobotu večer vyrazím ven a jako abstinen jsem po dvou pivech velice dobrý bavič, odhodím zábrany a přijde mi, že lidé s kterými trávím večer by mě zase rádi viděli ale po pátém pivu se uchyluji k odchodu domů a protože dobře vím že až se ráno vzbudím bude vše ve starých kolejích, nenechávám raději žádné kontakty. Nevím jestli se lidí bojím nebo je nemám rád nebo jen nemám rád jen sebe. Ostatně všechny ty nesmyslné války, utrpení, zabíjení, všechno zlo okolo, může mít snad ještě někdo víru v člověka? Závěrem se omlouvám za možnou nesrozumitelnost, snažil jsem se být co nejvíce stručný, hmm moc mi to asi stejně nevyšlo. Chtěl bych jen znát Váš názor. Myslíte si, že člověk, který od malička nevydrží ani malou chvíli sám a neustále vyhledává společnost a zábavu, může bez nějakého druhu vyšinutí otočit a stát se absolutním samotářem? Co myslíte že bych měl dělat do budoucna, vyhovuje mi být sám, vlastně nejsem sám, mám přece Bučího ale měl bych se přesto snažit vrátit do víru velkoměsta za každou cenu? A jak se vyrovnat s potížemi, které mě pronásledují? Předem děkuji za upřímnou odpověď, vážím si názoru odborníků.
|
Odpověď zdravotníka na dotaz: Na samotě u lesa
Stratu, ktorú ste zažili, bola veľká, ale obávam sa, že ste ju nijako nespracovali, len potlačili. Ako keby ste čakali na okamžik, že Vaša priateľka sa znova vráti a s ňou aj Vy do spoločnosti a vrátia sa Vám spoločné plány a nesplnené sny. To, že sa po dvoch pivách dokážete dostať do "normálu" iba značí, že Vy spoločnosť aj chcete vyhľadať a nie je celkom pravda, že samota Vám plne vyhovuje. Tento Váš problém je ale ďaleko hlbší a ja by som Vám odporučila to prebrať s psychoterapeutom. Lebo Vy ste stratili nie len priateľku, ale aj ciele, víziu a plány do budúcnosti.
|
Odpovědi návštěvníků stránek:
4.8.2011 19:15:59
Nie som síce odborník, ale je poznať, že ste si prežil peklo. Nechcel by som to všetko banalizovať, ale myslím, že takých ľudí, alebo ľudí s podobným osudom je viac, sú niekde okolo nás. Je to už dosť dlhá doba od vašej traumy a možno by bolo dobré "prevrátiť list", nakoľko na skutočnostiach, ktoré sa stali aj tak nič už nezmeníte. Mne sa vidí váš postoj celkom pochopiteľný. To čo sa stalo vás veľmi ranilo. Stav , keď človek nemá pred sebou žiadny cieľ, pociťuje prázdnotu, nemá z ničoho radosť, nič ho nenapĺňa a kladie si otázky ako vy / načo je život a pod./ je jasným prejavom depresie. Podľa vašich slov usudzujem, že by ste sa z toho mohol dostať aj sám, nakoľko si to jasne uvedomujete a hľadáte riešenie. No pomocou pre vás by určite bol niekto, kto by bol fyzicky pri vás a komunikoval by s vami. Predpokladám, že okrem vášho psíka neexistuje nik, koho by ste v súčastnosti ľúbil. Nevravím, že za každú cenu si treba nájsť záplatu na zlomené srdce, ale musíte ísť ďalej. Napriek každodenným katastrofám, ktoré sa dejú , všetci čo tu zostali musia ísť ďalej! Tak je to aj s vami. Mali by ste ísť ďalej. Nemyslím, že by ste sa mali vrátiť do prepchatého mesta, kde nik na nič nemá čas, to nie. Možno by ste mohli zostať tam kde ste, ale určite nie sám. Viem, nasilu sa to nedá, ale musí pre vás existovať niekto, na kom vám bude záležať. Človek nie je samotár, mal by žiť v spoločnosti niekoho iného, či iných. Všeobecne "samotári" sú považovaní prinajmenšom za čudákov, aj keď každý z nich má na to dôvod, či si ho už uvedomuje , alebo nie. Pre vás je dôvod jasný, viete o ňom a asi sa nemýlite. Pokiaľ by sa vám zmena nedarila, mali by ste sa obrátiť na odborníka-psychológa, ktorý by sa vám seriózne venoval. Rád si o vás ešte niečo prečítam. Miro.
Pencik.Peto - 4.8.2011 19:23:04
Ahoj, no podla man by si urcite mal zacat chodit do spolocnosti, lebo sam si si navykol na samotu, ale kazdy clovek potrebuje nejaku osobu pri sebe, takze vlastne len klames svoje podvedomie. Musim sa priznat, ze ja som gay, som mlady a zazivam v sucasnosti niekolko problemom. Viem, ake to je byt sam na vsetky problemy, nemat sa o koho opriet. Urcite prestan seba obvinovat a konecne si zacni hladat novu lasku, priatelov. Si urcite dobry clovek, ked mas rad zvierata a prirodu. Taketo slachetne vlastnosti pomaly vymieraju u ludi. Rob to, co Ta nadalej bavi. Mas v sebe komunikacne schopnosti, ale ako keby boli v urcitej chvily zablokovane. Tym, ze sa opijes a pojdes do spolocnosti, alkohol Ti doda odvahu, takze podla mojho nazoru tie schopnosti vo svojom podvedomi mas. Dufam, ze sa Ti bude darit a keby nieco, ozvi sa : pencik.peto@hotmail.sk. Mozno potrebujes pokec...
7.8.2011 21:48:46
Ahoj.Asi ti neporadim, pokial nechcem sklznut do klasickeho, cas najlepsi lekar. Ale v duchu ti tu samota- samotu ako chatu, nie stav, s Tvojim Budom celkom zavidim. Tiez mam obcas stavy, ze by som najradsej odsila niekam na samotu bez vsetkeho a bez vsetkych. Samozrejme, nepredchadzala tomu taka neprijemna skusenost ako v tvojom pripade, len nespocet malych, ktorych sa uz akosi nakopilo. Ale tu niekde by si mozno mohol zacat aj ty. Je spusta ludi, presytenych mestom, uponahlanostou, predibehanim sa k dokonalosti v praci, v rodine, ktori by aspon na par dni vymenili toto prostredie za klud prostredia, v ktorom sa tera znachadzas. Co tak ich pozvat na niekolko dni k sebe a tak postupne lamat stav "samoty". Vlastne ostanes vo svojom prostredi , len obcas tam budes mat hosti. Uvidis, ci to pojde aj bez nejkaeho toho piva a vinecka a ci by to snad slo s niekym postupne aj na dlhsie. Verim, ze sa ti to podari. Ale s tym ako urobit nejaku ciaru za minulostou a dalsim zivotom, ti asi nikto z nas neporadi. Ako sa hovori- vsetko je v hlave. Tam sa s tym musis vysporiadat a ist svojim zivotom dalej, tak, ako to len tebe bude vyhovovat. Drzim ti prsty, aby sa ti to podarilo. Aby si na tu cestu hladania seba, co najskor nasiel nejaku suputnicku. Pretoze aj ked mame pri nohach svojich xlpatych milacikov, mame pocit, ze nikoho nepotrebujeme, predsa len, s nimi vela nepokecame.. / Aj ked aj tu komunikiacia existuje/. Vela stastia. Niektori mozno takuto lasku nezaziju za cely zivot. Bud rad, ze si to mohol zazit. Len sa asi vyhni porovnavaniu. Uz ziadna nebude takato ako bola ta "prva".
8.8.2011 11:56:03
ahoj, veľmi ma mrzí, čím si si prešiel... tiež som mala obrovský problém so sebou,iného charakteru, a mne pomohla kniha Miluj svoj život od Louise L. Hayovej - knihy normálne nečítam, ale bola som tak na dne, že som sa k tomu odhodlala a dodnes ďakujem človeku , ktorý mi ju odporúčal, dá sa stiahnuť aj na internete... Začni myslieť pozitívne a negatívne odlož bokom, zo začiatku to bude ťažké ale potom to už príde automaticky. Mne pomohol aj telefonicky rozhovor s psychológom či s linkou dôvery - nie je to hanba. 5 rokov trápenia je priveľa, treba s tým niečo robiť. A ešte k tej knihe, správam sa podľa nej a darovala som ju aj svojmu priateľovi na narodeniny - odvtedy sa náš vzťah výrazne zlepšil . Tak veľa šťastia.
Máte zdravotní problémy? Sdělte nám své příznaky - Pomůže vám naše poradna.
|
Diskuze: otázky a odpovědi, zkušenosti a poradenství k Na samotě u lesa - Diskuze je prázdná – vložte svou zkušenost nebo vložte svůj dotaz jako první
Vaše zkušenost/Komentář/Dotaz týkající se Na samotě u lesa
|
NEPOSKYTUJEME ZDRAVOTNÍ PORADENSTVÍ.
Naše online poradna je určena pro všechny pacienty,
užívající některý z léčivých přípravků, pouze pro obecné informační účely.
Poradna v žádném případě neslouží jako náhrada odborné lékařské péče.
Poradna pomáhá se správným užíváním léčivých přípravků,
odhalit vzájemnou nesnášenlivost léčiv, při snížení výskytu nežádoucích,
vedlejších účinků léčiv a jako osvěta a zdroj informací.
Pokud si myslíte, že potřebujete lékařkou pomoc, okamžitě zavolejte svého lékaře nebo vytočte číslo 155.
|
|
|
|
