Poradna a zkušenosti Profi obuv Sante N/517/33/10 bílá

Co by tedy mělo být rozhodující při správném výběru obuvi?
1. Dostatečně prostor obuvi, hlavně v její prstové části

Vnitřní tvar obuvi by měl co nejvíce odpovídat přirozenému tvaru nohou. Obuv musí mít prostornou kulatou špičku, která poskytuje dostatek místa pro prsty. Vyvarujeme se módní špičaté obuvi, neboť způsobuje deformity prstů (vbočený palec, vybočený malíček, kladívkovité prsty, otlaky, puchýře, kuří oka, zarostlé nehty aj.)

Rovněž nášlapná část obuvi (stélka, vložka) musí mít tvar a proporce odpovídající tvaru nohy.

2. Dokonalá ohebnost obuvi v její prstové části
V místě, kde se noha při chůzi ohýbá (tj. v oblasti prstních kloubů), musí být obuv co nejohebnější. Tuhá a nepoddajná obuv zvyšuje únavu a potivost nohou, narušuje pohodlí chůze a může způsobit kostní výrůstky na nártu, pokles kleneb nožních nebo zánět Achillovy šlachy.

Ohebnost ovlivňuje jak druh použitého vrchového materiálu a střihové řešení, tak zejména druh, tloušťka a tuhost podešve. Čím silnější je podešev, tím je obvykle obuv tužší. Je dobré ještě v prodejně obuvi vyzkoušet, jaký odpor klade bota při ohybu špičky směrem k nártu.

3. Úměrná výška podpatku
Nadměrné nošení obuvi s příliš vysokými podpatky a špičatými špičkami způsobuje nejen onemocnění nohou (otlaky, mozoly, kuří oka, vbočený palec, příčně plochá noha aj.), ale i zkrácení Achillovy šlachy, problémy s krevním zásobením dolních končetin a bolesti páteře.

Výška podpatku se musí řídit podle věku, pohlaví a účelovosti obuvi. U obuvi pánské by neměla přesáhnout hodnotu 25 mm. Dámská obuv pro celodenní nošení by neměla mít podpatky vyšší než 30 – 40 mm. Obuv pro nejmenší děti by neměla mít podpatky vyšší než 5 mm, pro starší děti do 15 mm a pro dospívající do 25 mm.

4. Pevný a dostatečně dlouhý opatek
Noha v obuvi musí být dokonale fixována. Nesmí docházet k nežádoucím bočním pohybům patní části nohy. Pro obuv uzavřených střihů, zvláště veškerá obuv dětská, dále obuv sportovní, pro celodenní nošení a pracovní, musí mít dostatečně tuhý, vysoký a dlouhý opatek (tj. vnitřní dílec v patní části svršku obuvi).

Tvar opatku musí odpovídat anatomickému tvaru paty, aby příliš netlačil na patu (vznikají otlaky, puchýře, odřeniny, kostní nárůstky – dvojitá pata), a naopak aby neklouzal z paty při chůzi.

S absencí opatku nebo s opatkem z příliš měkkého materiálu se velmi často setkáváme především u levné dovozové obuvi, která se obvykle prodává na tržištích a burzách.

5. Kolmé nebo vybočené postavení patní části obuvi
Postavení paty obuvi má bát kolmé k podložce nebo jen mírně vybočené. Toto postavení zajišťuje rovnoměrné napětí svalů nohy, správné uspořádání klenby nožní a brání přetížení jednotlivých oblouků klenby. Naopak vbočené postavení patní části obuvi způsobuje zatížení vnitřní podélné klenby a může vést ke vzniku ploché nohy.

6. Anatomicky správně modelovaný svršek obuvi
Na střihu svršku obuvi jsou nejvíce viditelné vlivy módy. Proto velmi často, ve snaze přijít na trh s novým originálním střihovým řešením, vznikají možnosti poškození nohou nevhodně umístěnými švy, neproporcionální bandáží apod.

Vhodný střih svršku obuvi zajišťuje dobrou fixaci nohy v obuvi, neboť drží pevně nohu proti opatku a brání posunu nohy v obuvi. Pro děti a dospělé se zdravotními potížemi nohou je vhodná obuv na šněrování, sponu, zip či suchý zip. Malým dětem nedoporučujeme střihy lodičkové a mokasínové.

7. Vyhovující materiál z hlediska hygieny a zdravotní nezávadnosti
Z pohledu komfortnosti a příznivého mikroklima v obuvi dáváme přednost obuvi, jež je vyrobena z přírodních materiálů (useň, textil), které jsou měkké, prodyšné a absorbují vlhkost. Jejich důležitou vlastností je rovněž to, že se přizpůsobí anatomickému tvaru nohy. Je dokázáno, že poromery, koženka a plasty jsou neprodyšné, během nošení si obvykle stále zachovávají své původní rozměry a nepřizpůsobí se tvaru nohy a tlačí, zvláště při zvětšení objemů nohou vlivem únavy a tepla, případně otoků v těhotenství. V obuvi ze syntetických materiálů se hromadí vlhkost, zvyšuje (nebo snižuje) se teplota. V teplém a vlhkém prostředí se daří plísním a bakteriím, což ohrožuje zdraví uživatele a zmenšuje životnost obuvi.

Syntetické materiály můžeme akceptovat pouze u vysoce účelové obuvi určené do vlhkých podmínek, přičemž tato obuv musí mít vyhovující vnitřní vybavení. Nohy se obecně hodně potí, přičemž největším zdrojem vlhkosti je ploska nohy, která má až 400 potních žláz na 1 cm2. Proto by měla být každá obuv, zvláště pak obuv uzavřených střihů, ve vnitřní nášlapné části vybavena stélkou nebo vložkou z materiálu, který má dobré absorpční vlastnosti pro pot a vodní páru (textilní, nebo usňové podšívkové a stélkové materiály).

8. Údaje o použitých materiálech v hlavních částech obuvi
Obuv pro profesionální použití a obuv pro děti do 3 let musí splňovat určitá závazná ustanovení týkající se fyzikálních vlastností. U obuvi pro běžné nošení žádná taková omezení neexistují, musí splňovat pouze podmínky, tzv. jakosti obvyklé, stanovené v zákoně na ochranu spotřebitele. Tento zákon mimo jiné stanovuje povinnost označovat obuv v prodejnách údaji o materiálech použitých v hlavních částech obuvi např. obrázkovými symboly – piktogramy nebo popisem.

9. Tlumící vlastnosti obuvi
Nohy jsou ohrožovány i neustálými tvrdými dopady na beton, asfalt, dlažbu – to se časem může projevit opotřebením kostí, kloubů a kloubních chrupavek dolních končetin a poškozením páteře. Prevencí může být kvalitní podešev s dobrými tlumícími vlastnostmi (PUR, EVAC, pryž), pěnové vkládací vložky, pružné podpatěnky, nebo anatomicky tvarované stélky z pružných materiálů, které dokonale rozdělují zatížení na celou plochu nohy a tlumí nárazy při chůzi.

10. Hmotnost obuvi
Často opomíjenou vlastností obuvi je její hmotnost, která by měla být co nejmenší. Podle literárních údajů každé navýšení hmotnosti o 100 g znamená, že denně naše nohy zvednou o 1 tunu navíc.